Každý den jsem se modlila, aby to už skončilo…

G. V., Ústecký kraj, rok 2020

Ráda bych sdílela své zkušenosti s porodnicí v Ústeckém kraji. Rodila jsem před čtyřmi lety. Hospitalizace proběhla o měsíc dříve, než byl termín porodu, díky vnímavému gynekologovi panu Mrugovi z Mostu, který mne vyslechl a vnímal, co mu říkám a dal na moje slova, že si myslím, že mi začíná odtékat plodová voda. Vyšetřili mě a ač nevěřili tomu, že by mohlo dojít k porodu, nechali si mne na pozorování.

V noci se vše odehrálo a ráno jsem už byla čerstvá maminka. Vyloženě na porodní oddělení si nemůžu stěžovat, to bylo fantastické i v době porodu, sestřičky (porodní asistentky) se o mě staraly krásně, jedna mne dokonce utěšovala a držela za ruku. Kdyby věděla, jak jsem za to byla vděčná.

Peklo ale nastalo na poporodním. Sestry viděly, že jsem z porodu vyčerpaná a tak mne nechaly odpočinout a jeden večer jsem byla úplně bez syna. Druhý den to začalo. Jedna směna sester byla opět fantastická, nic nebyl problém, byly chápající. Nicméně pak přišla „sestřička“ v předdůchodovém věku (tedy alespoň tak vypadala). Syn první měsíc téměř pořád spal a nechtěl se budit ani na krmení, proto mi ani nesál z prsu. Tato sestra mi po několikátém vážení, kdy nepřibral, vztekle položila otázku jak syna podněcuji k tomu, aby zůstal vzhůru. Bylo mi ukázáno, že ho mám lochtat na chodidlech. Když jsem jí ukázala, že ho lochtám jen jemně, vyhubovala mi, že je to málo a třásla s ním, to její „lochtání“ vypadalo, jako když syna spíš škrábe, vysvlékala ho z oblečení jako kdyby chtěla to oblečení roztrhat, radila mi, abych ho nechávala sát oblečeného jen v pleně. Jelikož syn dostatečně nesál, nenastartovalo se mi ani pořádně mléko. Vyfasovala jsem odsávačku mléka a bylo mi řečeno, že každou půlhodinu mám zkoušet odsávat mléko a střídat prsa. Tento režim trval několik dní dnem i nocí, když jsem neodsávala i v noci, byla jsem kárána, že musím, že jinak nebudu mít mléko.. po takovém režimu několik dní za sebou jsem už opravdu nemohla, jak jsem byla vyčerpaná. Mléka také moc nebylo ani z odsávačky (možná díky tomuto mému psychickému rozpoložení?).

Tato, výše zmíněná sestra, mi odmítala dát náhradu mateřského mléka (UM), i když už syn nepříčetně plakal hlady. Když už jsem přišla večer asi potřetí, že opravdu z prsu nic nevypil a že strašně pláče, velmi neochotně mi mléko vydala. Ty předešlé pokusy s prosbou o UM jsem byla hrubě vyhozena, že určitě ne, ať se snažím. Jak jsem pak přišla se slzami v očích, že už syn opravdu strašně moc pláče, řekla mi, že v krajním případě není problém UM dát, ale že musím spolupracovat. Já, která noci nespala kvůli odsávačce, která stejně odsála minimum. Třešničkou na dortu bylo, když mi chtěla ukázat, jak mám svléknout syna tak, „aby mu byla zima a neusínal u kojení“, kdy mu sundala čepičku s oušky se slovy „Tyhle přiblblé čepice, vypadá jak skřet!“ a v mých očích velmi hrubě lomcovala se synovo hlavou. Každý den jsem se modlila, aby to už skončilo a když mi pobyt prodloužili byla jsem z toho nešťastná. Ta sestra vždy přišla jak hurikán, se vším byla hned hotová a já jak byla vyčerpaná a v šoku, že se to vše odehrálo tak rychle, ještě ke všemu nezkušená prvorodička, jsem z toho byla úplně hotová.

Dneska, s mými zkušenostmi, bych si to už líbit nenechala, ale v té době mne vážně svým chováním vyrážela dech..