Modřina po tlačení na břicho byla vidět ještě 5 měsíců po porodu.

Jihočeský kraj, rok 2021

Staršího syna jsem porodila před třemi lety. Byl to naprosto zbytečně vyvolávaný porod v 41+3 týdnu těhotenství. Samozřejmě jako prvorodička jsem netušila o osvětě a porodnickém násilí. O fyziologický porod jsem se velmi zajímala od začátku a říkala jsem si, naivně, že vše zvládnu uhrát. Nezvládla..

Porod byl vyvolávaný, rychlý.

Ale… Cítila jsem se jak po brutálním znásilnění, neustále do mě někdo sahal při kontrakcích, strašná bolest. Řekla bych, že klidně co 20 minut ve mně měl někdo ruce. Nemohla jsem tlačit, když si řekli tělo..

Oxytocin, epidurál, prasklá voda, nástřih až ….. Tlačení na břicho, že modřina byla vidět ještě 5 měsíců po porodu. O nástřihu a tlačení na břicho mě samozřejmě nikdo neinformoval. Nemohla jsem si vybrat polohu, prostě na zádech. V místnosti byla lampa, která mi svítila přímo do očí (lidé, kteří nosí kontaktní čočky pochopí).

Po porodu jsem syna ani neviděla, rovnou ho odnesli a dostala jsem ho na 3 minuty zabaleného jako vánočku. Pak přišlo šití a to byl pro mě asi nejhorší zážitek. Následná jednodenní separace bez zeptání, vrchní sestra arogantně oznámila, že ho odnáší a nazdar. Můj názor nikoho nezajímal.

Z porodu jsem měla těžké deprese, ze kterých se léčím doteď. Zanechalo to ve mně velké trauma, ač jsem psychicky dost odolný jedinec a bolest snáším vcelku dobře. První rok byl opravdu šílený, nedokázala jsem si k němu vybudovat vztah. Po roce naopak přišel druhý extrém, byla jsem na něm naprosto závislá, nechtěla jsem ho půjčit ani na hlídání. Nyní máme nádherný vztah plný lásky, ale než jsme k tomu všemu došli, bylo to velmi náročné. Myslím, že jsem do té doby vyplakala jezero… ač to byl naprostý anděl, spokojený a úžasný ❤️

Druhý porod v porodnici v Písku mi veškerá traumata vyléčil, byl naprosto přirozený, bez zásahů, bez bolesti. Syna jsem měla hned na hrudi, nahého. Vztah s ním je úplně jiný, nádherný, jsme tak nějak propojeni jinak. A mně se samozřejmě po třech letech vracejí traumata z prvního porodu. Nejvíc je mi líto staršího syna, se kterým jsme tohle prostě nezažili. Ale minulost člověk nezmění.

Ženy, připravujte se, u porodu je vše jinak, mějte sebou někoho, kdo je asertivní a stojí při Vás. Všem posílám sílu, já si to do konce života neodpustím.