Miminko mi na chvíli položili na břicho, ale pak ho hned odnesli na ošetření.
Olomoucký kraj, rok 2018
V sobotu v noci kolem 2 ráno mi odtekla plodová voda, takže jsme vyrazili do porodnice. Po příjezdu mě vyšetřila trochu nepříjemná sestra, která potvrdila, že mi voda odtéká, a řekla, že si mám jít lehnout, zatímco manžel odjede domů. Vyplnili jsme příjem a já šla na pokoj, bylo asi 6 hodin ráno. Pak přišla vizita, poté jsem šla na ozvy a vyšetřila mě paní primářka. Řekla, že mi dá injekci, abych si odpočinula a připravila se na porod. Usnula jsem kolem 12 hodin na půl hodinky.
Odpoledne přijela rodina, a tak jsme se procházeli po areálu nemocnice, voda stále odtékala (neděle). Večer mi dali injekci s antibiotiky, protože voda odtékala dlouho, a šla jsem spát. Sestra mi dala instrukce, že pokud by se cokoli dělo, mám dát vědět. V noci se objevily kontrakce zhruba po 10 minutách. Zavolala jsem sestru, ale ta mi řekla, že je to zatím v pořádku. Mezi kontrakcemi jsem usínala a chodila po pokoji.
Ráno v 7 (pondělí) jsem šla na vyšetření k paní primářce, která chtěla podle nálezu zvážit podání vyvolávací tablety. Nález se jí ale líbil (myslím 2 cm), a tak jsem tabletu nedostala. Řekla mi, že tipuje, že porodím do 15 hodin, a poslala mě na ozvy. Tam jsem se potkala se svým ošetřujícím gynekologem, u kterého jsem si celé těhotenství přála rodit. A říká mi: „Když jsem tady (neměl službu), tak si vás odrodím, jdeme na to.“ Dali mi oxytocin, provedli klystýr a zavolali manžela. To bylo v 8 ráno.
Po kapačce s oxytocinem zesílily kontrakce, ale nic hrozného. Během monitoru mi vadilo ležet, kontrakce se stupňovaly, ale zvládala jsem to. Pan doktor mě během kontrakcí vyšetřoval a to nebylo nepříjemné ani bolestivé. Kolem 9 hodiny začaly být kontrakce dost bolestivé, dostala jsem injekci proti bolesti a kontrakce jsem už moc necítila. Pan doktor mě vyšetřil, řekl, že jsem na 8 cm, a poslal mě se vyčůrat. Manžel mi pomohl a říkal, že ještě zbývá, aby se dorovnal nějaký „srpek,“ nebo mi s ním pomůže. Necítila jsem nic nepříjemného. Pak řekl, že mohu začít tlačit, ale já vůbec nevěděla kdy, protože jsem kontrakce moc necítila.
Zjistili, že miminko nejde ven, bylo to asi v 10 hodin. Po dalších tlačeních začali být trochu nervózní, možná se zpomalovaly ozvy. Sestra mi stále natahovala ruku kvůli oxytocinu, což mi bránilo se pořádně zapřít. Pak mi sestra skočila na břicho, byla jsem už tak mimo, že jsem to nevnímala – manžel mi to vyprávěl později.
Nakonec mi udělali nástřih, tlačila jsem, ale kontrakce se mi zdály slabé, takže jsem přestala. Doktor mi říkal, že už je to blízko, že vidí vlásky, a ať tlačím. Pak se manželovi udělalo špatně a doktor ho poslal pryč. Vím jen, že se mě manžel ptal, jestli může odejít, a bylo mu řečeno, že už stejně moc nevnímám (což byla pravda).
Přišel nástřih, já tlačila, ale necítila jsem úplně kontrakci, takže jsem přestala. Doktor udělal střih a já sjela dolů z porodního stolu. Řekla jsem, že takhle trpět nebudu a chci jít domů. Nikdo už moc náladu na vtípky neměl. Vytáhli mě zpátky, zatlačila jsem a malý se narodil v 10:30. Když jsem se podívala dolů, viděla jsem, že ho doktor tahá kleštěmi. Miminko mi na chvíli položili na břicho, ale pak ho hned odnesli na ošetření.
Manžel šel s ním, mezitím mě zašili, vše s umrtvením, a bylo to v pořádku. Malého mi přinesli v dece na první přisátí. Pak jsem šla do sprchy. Porod celkově hodnotím spíše pozitivně, i když měl své chyby, vzpomínám na něj ráda.
