Bonding na mém těle se konal na chodbě v délce tak 3 minut…

Praha, 2021

Po předchozí akutní sekci jsem si přála rodit opět císařským řezem. Již na poradnách jsem se ptala, jak to probíhá, jak je to s bondingem a následným vozením miminka na JIP, bylo mi řečeno, že mě čeká dlouhý bonding společně s partnerem a že mi syna budou vozit každé 3 hodiny, na požádání častěji.

Porod císařským řezem proběhl normálně, až na jeden okamžik, kdy mi operatéři přáli k miminku a že se těší příště nashledanou, přičemž jedna lékařka (nejspíš anestezioložka) prohlásila, že už nesmím mít další dítě, že to nedoporučuje (nikdo mi neřekl důvod, ani v propouštěcí zprávě nic uvedeno nebylo). 

Po porodu měl při mém šití syna v náruči přítel, nicméně bonding na mém těle se konal na chodbě v délce tak 3 minut. Následně jsem byla převezena na JIP, kam mi syna přivezli až po 4 hodinách, setra zkusila přiložit, když se nepřicucnul, vzala mi ho a odvezla, nenechala mě se s ním ani pomazlit. Poté mi ho přivezli až po dalších 6 hodinách a kdybych se nepohádala se sestrou, tak mi ho opět hned vzala. Ptala jsem se, jestli mi budou syna vozit v noci, že ho chci vídat častěji, na to mi bylo odpovězeno, že ne, že jsem se zbláznila, že je to v jiném patře a sestra na to nemá čas, že se to tak nedělá… a já, že si musím odpočinout (měřili mi každou hodinu tlak, nespala jsem téměř vůbec). Pak jsem syna viděla až ráno po dalších 7 hodinách, po přesunu na šestinedělí už jsem ho nedala z ruky a jediné pozitivum z celého porodu je to, že nás pustili již 48 hodin od provedení sekce. Syna jsem tedy v prvních 20 hodinách od porodu viděla celkem 20 minut, i přes moje prosby o častější a delší kontakt, což je pro mě osobně hrozné a doteď se s tím těžko vyrovnávám.