Celé těhotenství bylo rizikové – léky na udržení, ležení, nic příijemného. Syn se nakonec narodil ve 34. týdnu těhotenství císařským řezem.
Císařský řez plánovaný nebyl, ale syn byl otočený zadečkem dolů a ještě v tureckém sedu. Přijela jsem s kontrakcemi do nemocnice. Dali mi vybrat, zda chci CS (císařský řez) nebo to zkusit normálně. Chvilku jsem uvažovala o spontánním porodu, ale pak jsem zpanikařila a řekla si, že to dítě je otočené z nějakého důvodu. Byl ukrutný nátlak, abych rodila spontánně. Nakonec jsem zvolila císařský řez. Všichni byli milí a příjemní. Chápali mé obavy.
Ležím na sále a přišla anestezioložka a říká do placu: “Paní se rozhodla nerodit, já se rozhodla nepracovat.” Je to 6 let a já ji slyším stále…
Probudila jsem se asi za 2 hodiny na jip a bylo mi řečeno , že syn je na nedonošenecké jip. Byl přidušený a měl 3x omotanou šnůru kolem krku. Asi si všichni domyslí, co se mohlo stát.
Na velkou vizitu přišel docent přednosta a strašně důležitě říká : “Koukám druhý porod a vy jste rodila císařem. Syn je maličký, to byste zvládla.” A mně se udělalo úplně zle a vyjela jsem – opravdu hnusně a arogantně – řekla jsem mu: “Vy byste na jeho místě být nechtěl a rozhodně ani ho rodit!” Rozloučil se a odešel. Sestřička odcházela a ukazovala palec nahoru.
Za týden jsem měla bolesti kolem jizvy, tak jsme jeli na pohotovost. Doktor kouká a říká, teda máte nádhernou jizvu, po týdnu to je opravdu pecka, krásná práce, protekční porod? Odpověděla jsem ne, akutní císařský řez. On vyvalil oči a sestřička říká, pane doktore, to je ten průser z minulého týdne, 3x omotaná šňůra kolem krku a dítě přidušené. Leží na nedonošenecké jip. On se jen omluvil. Ale byly otevřené dveře ven ze sesterny a celá čekárna to slyšela. Když jsem odcházela všichni na mě koukali jak na blázna.
Syn je v pořádku, poležel si necelé 3 týdny na nedonošeneckém oddělení. A teď je z něj předškolák a těší se do školy.