Kvůli těhotenské cukrovce byl porod vyvolávaný 3 dny po termínu, takže moje představy o porodu bez zásahů se rozplynuly a porodní plán nebyl ze strany personálu naplněn – sice se mnou o všem mluvili, ale prosadili si zásahy s tím, že je to nutné. Tablety na vyvolání nezabíraly, pravidelné kontrakce se rozjely až po 26 hodinách na porodním sále, který jsem nesměla opustit. Velice mi vadilo časté vaginální vyšetřování během kontrakcí, bylo to bolestivé a PA na moje stížnosti nereagovala. Při vyšetřování také protrhla plodové obaly. Dotlačila mě k oxytocinu s tím, že jsem se za dvě hodiny neotevřela ani o centimetr, samozřejmě, že oxytocin dáme s epidurálem. Nikdo mě nepoučil o vedlejších účincích včetně toho, že budu rodit vleže na zádech a nebudu moct několik hodin po porodu chodit, tudíž miminko nebude u mě. Nástřih hráze PA odůvodnila tak, že je hlavička moc velká. Vrcholem po porodu byla cizí paní, která ke mě naběhla a tlačila na břicho, protože je potřeba rychle porodit placentu.