Najednou mi doktor bez varování strčil obě ruce do porodních cest…

Praha, 2021

Byla jsem informovaná druhorodička připravená na možný nátlak ze strany personálu co do volby polohy, podání léků, vnitřních vyšetření, monitoringu CTG, zastrašování apod. Proto jsem se rozhodla přijet do porodnice až na závěr porodu. Doma jsem se v klidu a bezbolestně otevřela na 7 cm.

V porodnici jsem předložila své porodní přání, které si sice přečetli, ale 1) vůbec se jím neřídili 2) měli ironické poznámky o „zase jedné moc chytré“. Uhájila jsem si svá přání, bylo to ale za cenu podepisování reversu, neustálého naléhání, že můžu ohrozit dítě či sebe. Abych se alespoň trochu mohla soustředit na porod a ne na nepříjemnou komunikaci s personálem, na některá svá přání jsem nakonec musela rezignovat, takže mě např. během první půl hodiny vnitřně vyšetřili rovnou 3 různí lidé. Doktor mi zcela otevřeně řekl, že i když si to nepřeji, stejně mi podá Buscopan. Rizika ani alternativy nesdělil, musela jsem se tedy sama aktivně ptát. Alternativou byla podle nich pouze poloha vleže na boku, volila jsem tedy „menší zlo“ a lehla na bok, přestože mi v této poloze nebylo dobře. Po nějaké době jsem vycítila, že v takové poloze dlouho kontrakce nezvládnu, proto jsem (i přes zákaz personálu tlačit) nechala kontrakce pracovat naplno a porodila jsem si sama zcela normálně hlavičku. Zazvonili jsme, seběhli se 1 doktor a 2 PA. Žádala jsem o změnu polohy, kterou jsem měla od personálu přislíbenou. Změnu polohy mi ovšem odmítli, a tak jsem musela rodit v poloze, kterou mi vnutili a kterou jsem nechtěla.

Bylo mi řečeno, že počkáme na další kontrakci. Čekala jsem tedy a v mezidobí mi jedna PA přiložila na okamžik sondu na břicho, kde se ukázaly lehce nižší ozvy. Najednou mi doktor bez varování strčil obě ruce do porodních cest. Nevím, co dělal ani proč. Nikdo nic nevysvětlil. Bylo to strašně bolestivé a vůbec jsem to nečekala, nikdo mě neupozornil ani se neptal, zda souhlasím. Začali křičet, že musím hned zatlačit. Nechápala jsem, protože před chvílí říkali opak. Zatlačila jsem tedy a porodila své dítě s Apgar 9-10-10. Dítě mi dali, ale opět jsem musela obhajovat své přání nechat dotepat pupečník. 

A pak přišla největší podpásovka. Po asi 20 minutách řekli, že musím uvolnit pokoj pro další rodičku a že mě převezou na šestinedělí. Souhlasila jsem, ale chtěla jsem od nich příslib toho, že pojedeme s dítětem zároveň a že budeme ihned zase spolu. Přislíbili s tím, že to je přece jasné. Ovšem s dítětem odjeli napřed, a když jsem se po převozu o něj hlásila, najednou to nešlo. Zkoušela jsem se domluvit, prosit, nabízet, že pokud nemají kapacity či čas, může pro dítě dojít manžel, ale oni prostě odmítli s tím, že musím počkat a že mám být ráda, protože bych také mohla být úplně bez dítěte na jiném oddělení. 

Shrnuto – měla jsem sice porod přirozený, ale od příjezdu do porodnice plný stresu, neustálého odmítání nejrůznějších zásahů a medikace, nátlaku od nerespektujícího personálu, který byl přesvědčen o tom, že rodí oni a nikoli já, a nakonec i násilí a bezdůvodné separace od dítěte.