Můj porodní příběh je příkladem, že když se chce, tak to jde.
T. Š., kraj Praha, rok 2024
Můj porodní příběh je příkladem, že když se chce, tak to jde (i ve velké porodnici). Můj porod proběhl na začátku roku 2024 v porodnici, kterou jsem si vybrala na základě referencí a upřímně jejich lidská propagace na sítích mi taky byla velmi sympatická. Další roli ve výběru hrálo, že zde slouží i duly, porodní asistentky (PA) mají své kompetence a nejsou jen “asistentky” lékaře. Další věc – lékaři mluví i o péči o ženy a ne jen o miminko.
K tomu hlavnímu. Můj porod od prvních kontrakcí trval něco před 25 hodin. Při příjezdu do porodnice (bylo ráno) mě přivítala velmi milá PA, která mě provedla vším od CTG do příjmu na sál. Vládla milá a veselá atmosféra. Absolutní podpora, nikam se nespěchalo. Na můj porodní box mě PA vedla asi 5 minut a během toho mě neskutečně podporovala. Vše co se mělo dít, veškeré intervence se děly s mým souhlasem. Nikdo mě zbytečně neotravoval. Dula mi připravila napářku, udělala mi rebozo masáž, měla jsem pocit, že i kdybych zde neměla partnera, tak se určitě najde někdo kdo by to se mnou prožil.
Před tlačením jsme s PA hledali vhodnou polohu, která by mi byla nejpříjemnější, velkou část porodu pode mnou klečela. Po porodu byla dcera ihned na mě, pupečník dotepával, i když byl velmi krátký.
Vyšetření novorozence probíhalo u mě na hrudníku. (Za celou dobu pobytu jsem vlastně nebyla bez dcery.)
Po bondingu (cca 3 hodiny) mě PA doprovodila do sprchy, miminko zatím choval manžel. Při cestě na poporodní oddělení jsem měla dceru v náručí. PA mě edukovala o péči o mě a manželovi dala také instrukce, jak se o mě má starat. Zkrátka to nebylo tak, že porodem dítěte končí péče o matku, ale byla jsem také velmi důležitá. Sestřičky na novorozeneckém mi pomáhaly, redukovaly a podporovaly. Byl to skvělý posilující zážitek. Kéž by toto mohla zažít každá žena.
