Na porod jsem se vyloženě těšila. Po příjezdu do porodnice (6 hodin od prasknutí vody, nakonec duální vak blan) jsme dostali vynadáno, že jedeme pozdě. I přes mé vyslovené přání, že chci, aby byl manžel se mnou, tak ho stále vyhazovali a chtěli posílat domů. Nakonec byl volný nadstandard a mohli jsme zůstat spolu. Chování PA bohužel také velice nepříjemné – vadil jim manžel, měly připomínky k tetování… Jedna PA i manželovi zabouchla dveře vyšetřovny před obličejem se slovy, že ho tam nechce.
Neustálé nucení medikace i přes můj nesouhlas.
Po 20 hodinách přemístění na porodní box. Zde příjemná PA. Bohužel jsem byla nakonec napolohovaná na polohu na zádech (ač jsem ji nechtěla a celé těhotenství mi ležení na zádech vadilo), skákání po břiše, nástřih (který jsem si také nepřála, ale doktorka se ani nezeptala), který praskl a poškodil oba svěrače.
Na šestinedělí opět „teror“ od PA, kterým se nelíbilo, že mi pomáhá manžel, vytrhnutí syna z náruče, když začínal plakat, že neumím utišit ani své dítě…
Přes půl roku jsem nebyla schopná sedět a o traumatu ani nemluvím.